Goro

26. March 2012 /23:23
Doma je ovečka
12. března 2012 oslavil Karenin první narozeniny. Je to sice stále štěně a podle veselé povahy asi ještě dlouho bude, nicméně chytrý je dost. Dost na to, aby nám doma připravil pár pekelných okamžiků... Chodíme více méně pravidelně běhat. Dnes jsme v půl osmé vyrazili ve čtyrech – kamarád Darek, můj syn Jonáš, Karenin a já. Máme v nohách asi 4 km, kdy jsem si řekl, že Karíňa prostě pustím (ano, občas zdrhne, ale vždycky se vrátí a to poměrně rychle). Jonáš říkal, že to není dobrý nápad, ale přece nebudu mít psa 15 let na vodítku, to nebaví ani mě ani psa. Prostě volno Karenine! Čumák okamžitě na zem, nasál cosi a byl od nás 300 metrů, ale stále běžel s náma. Jenže, pak zmize v lese.
Kluci běželi domů a já se rozhodl počkat. Čekal jsem 5, 10, 20 minut a štěně nikde. Po 50 minutách, za tmy jsem to zabalil a mazal domů. Tam už čekala žena, sedli jsme do auta a vyrazili hledat. Objeli jsme Úpici dokola a nic. Hledali jsme na místě, kde se zaběhl, pískali, volali, zase nic. Při pomyšlení, že stráví noc sám v lese, jsme měli černé myšlenky – potká někde divočáka, auto... a bude konec. Bylo téměř půl jedenácté, kdy jsme hledání vzdali a nechali Karenina temnému lesu. Bylo nám fakt hrozně... Dorazili jsme domů a na zahradě nás čekalo velké radostné překvepaní – Karíňo už na nás čekal s výrazem, kde jsme tak dlouho. Prokazatelně tam byl už v devět hodin a možná i dříve, zatímco my jsme ho hledali...