Jak jsem již předeslal, Karenin není první pes, který se u nás doma válel na koberci. Můj první pejsek byla fenka německého ovčáka, kterou jsem si pořídil ve dvanácti letech. Pravidelné cvičení a výchova udělalo svoje – poslouchala jako hodinky. Přivolání, odložení za chůze, stopování... prostě tihle psi to mají v krvi. Pak, po jedenácti letech, přišel do našeho příbytku zlatý retrívr. Naprosto jedinečné stvoření, milý, hodný a krásný pes. Učil se rychle, poslouchal na slovo. Teď je na řadě Karenin. Zatím se naplňují informace o trochu svéhlavé povaze, nicméně řadu věcí již v 7. měsících zvládne. Jakmile však vyrazíme do lesa, nevidí, neslyší :-)