Jak jsem již předeslal, Karenin není první pes, který se u nás doma válel na koberci. Můj první pejsek byla fenka německého ovčáka, kterou jsem si pořídil ve dvanácti letech. Pravidelné cvičení a výchova udělalo svoje – poslouchala jako hodinky. Přivolání, odložení za chůze, stopování... prostě tihle psi to mají v krvi. Pak, po jedenácti letech, přišel do našeho příbytku zlatý retrívr. Naprosto jedinečné stvoření, milý, hodný a krásný pes. Učil se rychle, poslouchal na slovo. Teď je na řadě Karenin. Zatím se naplňují informace o trochu svéhlavé povaze, nicméně řadu věcí již v 7. měsících zvládne. Jakmile však vyrazíme do lesa, nevidí, neslyší :-)

V červenci roku 2010 nám po 15 letech odešel rodinný přítel, zlatý retrívr Arámek. Byl to okamžik, kdy jsme si řekli, že už žádného dalšího psa nechceme. Ačkoliv máme díky dětem o zábavu postaráno, bylo doma smutno. Pejsek prostě chyběl. Vydrželi jsme to skoro rok. 12. března 2011 se narodil Karenin – celým jménem Leon Danda Bohemia, velký hrubosrstý vendéeský baset. 7. května jsme si ho dovezli se vší parádou domů. A začal pěkný cirkus. Děti řádily, pes řádil. Loužičky a to druhé samozřejmě taky, spaní na gauči, posléze s náma v posteli. Přesně takhle jsem to nechtěl! Jenže byl opravdu moc roztomilý a těžko mu něco odepřít. Vítej doma Karenine!